Advík 2015

Tentokrát přicházím s článkem, který není o jídle.
Ano, správně, fakt článek, který není o jídle! :O
Nebo tedy...to jídlo se nacpe prostě všude a i tady trochu toho jídla bude, jak jinak :D .

 


Na přelomu července a srpna začaly pro mě konečně ty pravé prázdniny. Spousta výletů, jako třeba rodinná dovolená v Bretani, víkend s jógou a i letošní pražský Advík. (A o dovolené v Bretani článek čekejte taky. Někdy. Někdy určitě.)

Pro ty, kdo neví, co vlastně Advík je-jedná se o zkrácenou verzi slovního spojení anime dance weekend. Festival pořádaný pro ty, kteří se zajímají o japonskou kulturu, japonské seriály a komiksy (anime, manga), hry, cosplay, výstřední módu, fantasy a sci-fi a tak dál.
A nebo tam můžete jít jenom tak, ze zvědavosti.
Je to můj druhý Advík a celkově třetí podobná akce, na které jsem už byla (jela jsem přes celou republiku až do Brna na Animefest).
No, musím říct, že minulý Advík byl o dost lepší než letošní. Nevím, jak je to možné, možná proto, že to bylo pro mě už okoukané, každopádně mi tento rok připadalo, že tam vládne jakási podivná, zvadlá, pochmurná nálada. Jako by tam někde chcípl pes.
Nebo možná proto, že jsem byla namlsaná z Animefestu, protože Animefest je prostě jiný level.

Tak i tak, jela jsem tam hlavně kvůli lidem. Samu mě překvapuje, že jsem schopná na tak krátké akci navázat tak dobré přátelství. A seznámit se s tolika lidmi (nepředstavujte si pod pojmem tolik lidí nějaký dav, pro mě je hodně lidí více jak dva a já jich tam poznala více než dva, to není můj styl :D ).

Znáte to, máte nějaké přátele, kteří jsou stovky kilometrů od vás a vy byste je rádi viděli. A pak na to přijde a vůbec se vám nechce, máte bobky při představě jízdy metrem v Praze jenom tak samotní, když nedokážete rozlišit ani trolejbus od tramvaje nojo, vidlák z vidlákova ve velkoměstě a davy neznámých lidí jsou vaše noční můra. Jakmile je člověk na místě, všechen ten čas uteče jako voda, i když celé dny dřepíte na dece, patřící člověku, který ji jen přinese a nevyužívá ji, protože se na ni už nevejde.
A najednou jedete domů, metro vás už neděsí no dobře, možná pořád ještě trochu a vám se hrozně stýská a nemůžete se dočkat další takové akce se stejnými lidmi.

Asi začínám být trochu společenská :D .

Úspěšně jsem tedy přežila cestu až na místo konání v Modré škole a stihla frontu na odbavení ještě v zárodku. S kamarádkami jsme si zabraly flek ke spaní na chodbě a pak až do večera podnikly mnoho cest mezi Modrou školou a blízkým Albertem. Druhý den jsem navštívila ranní přednášku o doramě, kterou měla kamarádka, za což ji fakt obdivuji.

A teď si začínám uvědomovat, že jsem to měla napsat hned po příjezdu domů, protože si toho už fakt moc nepamatuji :D . 

Když bych to všechno nacpala stručně do pár vět-fajn víkend bez žádného hrozného vedra (dalo se to vydržet i v paruce, ten mám pocit, že se rozteču, i kdybych si lehla nahá na podlahu). Živila jsem se prakticky jen spoustou pečiva, čokoládou, sušenkami a nějaké to ovoce také bylo. Navštívila jsem ještě jednu přednášku i lišce v japonské mytologii mohla být lepší, ale radši se ozývat nebudu, já mít přednášku, tak mě na Advíku nikdo neuvidí. Spousta času stráveného v čajovně s čajem sencha, mangou a mobilem na nabíječce. Další pousta času stráveného venku na dece se spoustou super lidí a spoustou mravenců a divných kobylek. Utracené peníze za super peněženku pro mě, GoT triko pro mámu, Tokyo Ghoul triko pro bráchu a pár placek zase pro mě.


Nejvíc co se týče programu se mi líbily aktivity v zahradě. Čajový obřad, přehlídka kimon, ukázky bojového umění, dokonce pár bláznivých lidí v plné samurajské zbroji na přímém slunci.
A úplně nejlepší samozřejmě japonská cukrárna :3. A milá paní s matcha bábovkou a receptem zdarma a milá Japonka, která zdarma napsala kaligrafickým písmem vaše jméno.





Jinak asi tady klesnu ve vašich očích, jelikož se prezentuji jako vegan a jím tady obyčejnou bábovku s vejcem a mlékem a také taiyaki opět s vejcem a mlékem. Takové věci jím opravdu jen zřídka. Pokud je to nevyhnutelné při obědu u babičky nebo rodinném obědu o Vánocích nebo na rodinných výletech, protože rodiče o mém přechodu na veganskou stravu neví a ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby se o tom dozvěděli ještě před mými osmnáctými narozeninami. A pak na různých akcích, kde mají tradiční japonské jídlo. Nechci mít pocit, že něco nemůžu, nechci si nic zakazovat. Ano, na úkor ostatních živých bytostí, ale jsem si toho vědoma, nemám ze sebe moc radost a dělám to opravdu zřídka. Takže bych se jako vegan označovat neměla, ale já se jako vegan cítím, jako vegan jednám a mám hodně názorů jako vegan. Proto jsem měla ještě před pár dny napsáno na instagramu mostly vegan. Protože někdy prostě ujedu. Nejsem dokonalá. Teď mám v popisku jen vegan. Protože jsem na sebe už byla prostě naštvaná. A tahle bábovka s taiyaki byl na dlouhou dobu můj poslední živočišný výrobek. Nevím, co mi život přinese, možná za pár let přesedlám opět jen na "převážně vegana" (tím myslím nějaký živočišný výrobek opravdu minimálně, když nebude zbytí nebo když budu prostě chtít), proto je možná hloupost na sebe házet nějaké nálepky. Ale s tímhle označením pak ostatní ví, co ode mě asi čekat. Ale to jsem se zase moc rozpovídala, chce to nějaký vlastní článek :D . 




A nakonec zlatý hřeb programu-můj a kamarádky cosplay! :D ne, kecám.
Rozhodly jsme se udělat skupinový cosplay na anime Hyouka. Já Mayaku Ibaru a ona Chitandu Eru.
Tak čekaly jsme, že nás nikdo nepozná a skoro nikdo si nás nevyfotí. Takových školaček je spousta, navíc tohle anime tady skoro nikdo neviděl a postavy nemají žádné atributy na rozeznávání. Jen to trochu zamrzí.
Chtěly jsme něco jednoduchého, finančně nenáročného a v čem navíc nebude horko.
Jak jsme byly naivní :D . Utratila jsem na tom stejně, ne-li víc, jako na mém cosplayi Victorique de Blois. Neměla jsem pak už čas, chuť ani peníze na další cosplay. O všech strastích a nesnázích napíšu v dalším článku zvlášť (a jeden skvělý tip na šití skládané sukně).
Nakonec tedy naše plány byly zhaceny. Jen horko v tom nebylo, což je ale asi to nejlepší, jelikož cosplay byl moc pohodlný a vzdušný, takže si člověk mohl užívat a ne jen myslet na to, že mu padá paruka, že páchne potem, že se roztrhl rukáv...navíc výhodou toho, že téměř nikoho nenapadlo si nás vyfotit (ani ti úchylní fotografové s pupkem a copánky nás nepronásledovali) a nikdo tohle anime neviděl bylo, že vlastně vůbec nevadilo, že jsem nevypadala jako ta postava. Vlastně jsem nevypadala ani jako já, ani jako ta postava. Takže se z toho vlastně vyklubala random japanese school girl.
Ale co mě strašně moc potěšilo byla starší Japonka, co si nás vyfotila. To bylo moc milé :3 úplně vidím, jak vzpomínala na mládí.

neupravená fotka, snad se někdy dokopu k upravení těch normálnějších :D vlevo kamarádka, vpravo můžete vidět mě :D 
Když se to tak všechno shrne, příští rok pojedu znova, jen pokud pojedou i ostatní. Jinak to nemá cenu, ne na všechny 4 dny.

3 komentáře:

  1. Super, boží. Škoda, že jsem o tom nevěděla dřív. Anime, mangu, Japonsko mám ráda. Takže sem příští rok dotáhnu přítele! :D
    Nechceš přidat článek s tipy na anime? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé opravdu?? :O To jsi mi udělala velkou radost, takový článek moc ráda udělám! :)

      Vymazat