Mitaraši dango みたらし団子

Mitaraši dango je spíše takový ten typ svačinky, která se jí častěji, než jiné čajové sladkosti, protože suroviny v Japonsku nejsou tak drahé a příprava je rychlá, často se prodává v různých stáncích na ulicích nebo při různých slavnostech a festivalech. 

Má historie s mitaraši dango je taková, že jsem moc nevěřila tomu, že by ta mitaraši omáčka nahoře ze sojové omáčky a cukru mohla být dobrá. Jednou jsem tuto sladkost ochutnala na Advíku a musím říct, že mě moc nenadchla, bylo to takové olepené a chuť nevýrazná. Takže i když tohle patří k těm nejzákladnějším japonským sladkostem a svačinkám, moc jsem se do toho nehrnula. Ale říkala jsem si, že bych to měla zkusit doma sama, i kdyby se to nestalo mým nejoblíbenějším jídlem, mohla bych dát recept na blog a třeba by to někdo zkusil a onomu jedinci by to zachutnat mohlo. A navíc by v tom byl čert, aby to nebylo dobré, když je to tak populární a oblíbené nejen v Japonsku, ale i ve zbytku světa. 

Protože jsem mitaraši dango ještě nikdy nedělala a v podstatě ani nevím, jak by mělo chutnat, chtěla jsem jít na jistotu a postupovala jsem dle receptu mé oblíbené Japonky Haruko Kanezuky, protože její recepty se mi povedou vždy, i když japonsky neumím a tudíž jdu úplně naslepo, protože receptu prostě nerozumím. (Dává to smysl? :D ) 

Po ochutnání hotového mitaraši dango jsem hned pocítila rozdíl mezi tím domácím a kupovaným. Obrovský rozdíl udělal fakt, že na rozdíl od toho koupeného, tohle bylo opečené na pánvi, takže bylo krásně teplé, křupavé na povrchu a měkké uvnitř. Kdyby to bylo sladké, chutnalo to jako marshmallows :3. A mitaraši omáčka nahoře nejenom, že měla mnohem výraznější chuť, ale taky byla hezky teplá, což na chuti také velice přidalo. 
Takže závěrem je, že odteď budu nejspíš každé dango na špejli opékat a nebudu jídlo hned po prvním ochutnání odsuzovat, občas to chce prostě víc šancí (stejný příběh s lilkem a růžičkovou kapustou :D špatná úprava a hned vznikne nenávist, která se dost těžko odbourává).

SUROVINY:
na 12 špejlí po 4 knedlíčcích

• 12x4 ks dango (dle tohoto receptu)
• 12 ks špejlí
• 100ml vody
• 1 kousek řasy kombu
• 1 a 1/2 lžíce sojové omáčky
• 1 lžička mirin 
• 50g bílého cukru
• 1 lžíce kuzu škrobu
• 1 lžíce vody
• pár kapek sezamového oleje

POSTUP:
Dango napíchejte po 4 kouskách na špejle, celkem tedy budete mít 12 špejlí po 4 dango knedlíčcích.

V menším kastrůlku přiveďte vodu s kouskem kombu k varu a vařte 5 minut, pak kombu vyndejte a přidejte za stálého míchání sojovou omáčku, mirin a cukr, nechte zcela krystalky cukru rozpustit.
V misce vedle si smíchejte kuzu škrob ve lžíci vody, rozmíchejte pucky a za stálého míchání směsi v hrnci rozmíchaný kuzu přilévejte. Míchejte tak dlouho, dokud omáčka trochu nezhoustne a ztratí své zakalené zbarvení, trvá to tak minutu až pár minut. V tomto okamžiku omáčka sundejte z plotýnky a udržujte ji teplou.

Nepřilnavou pánev si trochu potřete olejem, poskládejte na ni špejle s dango knedlíčky a opečte ze dvou stran do křupava, nebojte se je trošku připálit. Každá strana trvá pár minut.
Pokud vlastníte gril nebo plynový sporák s roštem, je mnohem lepší dango opéct právě nad ohněm, protože bude mít trošku uzenou chuť, která jde dobře s mitaraši omáčkou, a ještě budou mít na sobě pěkný vzorek od roštu.

Teplé dango pak naservírujte na talířky a polijte horkou mitaraši omáčkou. Podávejte s kvalitním zeleným čajem, nejvíc se podle mě hodí genmaiča nebo senča.

Tip: Dango chutná nejlíp ještě teplé, kdy opečené strany křupou. Jak chladne, tak už i míň křupe a mitaraši omáčka tuhne. Proto doporučuji zbylé dango opéci až těsně před před podáváním, můžete je skladovat napíchané na špejlích pár dní v lednici pod potravinářskou fólií (aby neoschly). 
A jak jsem se zrovna napsala, mitaraši omáčka tuhne i s tím, jak chladne, proto jí vždy před použitím zase v hrnci za stálého míchání ohřejte, aby byla opět tekutá a lépe se natírala.