Prosinec

Tohle je snad poprvé, kdy tento měsíční článek publikuji včas :D . Prostě zabíjím čas při čekání na půlnoční ohňostroje.
A protože je Silvestr, dám sem i seznam věcí, které se mi za rok 2015 povedly a seznam mých předsevzetí. Protože to všichni potřebují vědět.
(Tak trochu jsem přemýšlela, jestli to není moc osobní, ale pak jsem si řekla, že mi nevadí, když tohle bude někdo vědět, třeba to někoho inspiruje nebo někomu dodá odvahu.)

JÍDLO
Jestli znáte kokosové jogurty Coyo, už nějakou dobu jsem je chtěla moc ochutnat, protože klasické sojové jogurty zrovna dvakrát nemusím, mají takovou divnou sojovou pachuť, kterou musím vždycky přebít něčím jiným, co si do jogurtu přimíchám. A kokos já ráda, takže kokosový jogurt mi snad musí taky chutnat, ne?
Bohužel se mi žádného Coyo jogurtu nedostalo, za to jsem ale začala ze všech stran slyšet ódy na nové Alpro jogurty, mezi kterými byl právě i kokosový, a tak započal můj hon na Alpro jogurty do TESCA.
Hon byl nad má očekávání velice úspěšný, všechny jogurty byly ve slevě (jinak jsou opravdu nechutně drahé), tak jsem vzala od každé příchuti jedno :D . Vanilkový, kokosový, mandlový a pak malé borůvkové. Borůvkové a vanilkový byli sojové a povím vám, kdybyste tohle dali všežravcovi, nepoznal by rozdíl, po sóje tam nejsou v chuti ani památky! Od teď už žádné jiné veganské jogurty, tyhle jsou naprostým vítězem. Mandlový byl také moc dobrý, chutnal po mandlích, trochu marcipánově. A kokosový, to je kapitola sama o sobě, chutná lehce příjemně kokosově a jako milovník kokosu musím tento, spolu ještě s borůvkovým, vyzdvihnout na pomyslné první místo mezi mnou vyzkoušenými Alpro jogurty.

PITÍ
A když jsem u toho Alpra-při onom nákupu mé oko zachytilo něco, co se začíná v poslední době měnit v závislost, nazvala bych to tekutým štěstím. No řekněte, kokos a čokoláda, jedna z nejlepších kombinací vůbec. (Pokud zrovna nejste odpůrci kokosu, či čokolády, nebo dokonce obojího, v tom případě tohle mléko nedoporučuji.) Kokos je silně cítit stejně jako čokoláda, ani jedna chuť není divně umělá. Přiznám se, že jsem celou krabici vypila během jednoho dne.

A že teď, během psaní tohoto článku, tuto nebezpečně návykovou věc piju taky.

ANIME

V poslední době koukám na samé slaďárny, to není můj styl.
Ale kdo by se rád nedíval na pěkné chlapce, že? (Ano, uvědomuji si, že jsou kreslení, ale to nic nemění na tom, že jsou většinou hezcí a sympatičtí :D .)

Ao haru ride je taková klasika mezi shoujo anime (dívčí anime), určitě doporučuji se podívat, příběh má moc pěkný,  i když v polovině to trochu začalo ztrácet své kouzlo. Jde spíše o smutný příběh, ale máte z něj tak nějak pozitivní náladu (někdy to zase je u některých anime opačně-příběh se tváří vesele a pozitivně, ale cítíte z něj smutek a deprese), občas se objeví nějaká dost vtipná scéna a také tam jsou opravdu nádherné momenty, u kterých jsem úplně umírala nad tím, jak je to krásné a že bych chtěla být na místě Futaby :D.
Plánuji si přečíst mangu už jenom kvůli krásné kresbě a taky proto, že mě zajímá, co se stane dál (a snad bude i nějaká pusa a ne jenom trapný objímání).

KNIHA
Jak už jsem psala ve vánočním článku tady, pod stromečkem jsem našla také, mimo další jiné věci, knihu Jíst zvířata. Je naprosto skvělá, můžu ji jen a pouze doporučit úplně všem, nejradši bych to zavedla jako povinnou četbu :D . V tomto článku si případně blíže přečtěte, co si o ní myslím, sem jen vypíšu ještě další části, které se mi moc líbily a připadaly mi velice zajímavé.

,, ...někteří se pokoušeli tuto propast překlenout tím, že si zvíře ulovili nebo naporcovali sami, jako kdyby to nějakým způsobem mohlo ospravedlnit jejich odhodlání jíst zvířata. To je ale velmi pošetilé. Když někoho zavraždíte, určitě tím dokážete, že jste schopní zabít, ale není to úplně ten nejlepší způsob, jak pochopit, proč byste to měli, anebo neměli dělat. Když si sami zabijeme zvíře, není to nic jiného než snaha zapomenout na problém tím, že předstíráme, že na něj myslíme. A to je asi ještě horší než nevědomost. Toho, kdo spí, vždycky nějak vzbudíte, ale toho, kdo jen předstírá, že spí, nevzbudí nic." 

,, ...zvířata s pozoruhodnou mentální kapacitou se nejedí. Pokud ,,pozoruhodnou mentální kapacitou" myslíme to, čím disponují psi, pak jedině dobře pro ně. Ale taková definice by zahrnovala také prasata, krávy, kuřata a spoustu mořských živočichů. Naopak by vylučovala vážně postižené lidi."

,, ...a teď ještě jeden fígl amatérského astronoma: pokud se snažíte něco uvidět a nedaří se vám to, zkuste se dívat trošičku stranou. Části našich očí nejvíce citlivé na světlo (ty, jež nám umožňují vidět za šera) se nacházejí na okrajích oblasti, kterou normálně používáme k zaostřování. Otázka pojídání zvířat se zdá být neviditelná. Ale přemýšlet o psech a jejich vztahu ke zvířatům, která jíme, je jednou z možností, jak se dívat lehce stranou a spatřit něco, co na první pohled vidět není."

,, ...nedokážu ani spočítat, kolikrát se mi stalo, že když jsem někomu řekl, že jsem vegetarián, poukázal na nestálost mého počínání, nebo se snažil najít trhlinu v nějakém názoru, který jsem nikdy ani nevyslovil. (Často mi připadalo, že takovým lidem na mém vegetariánství záleží víc než mně samotnému.)"

OBLEČENÍ
Mým oblíbeným kouskem oblečení pro tenhle měsíc je tato chlupatá, tlustá a dlouhá šála. Jak začíná být chladněji a chladněji (o tom, že v posledním týdnu bylo až 15°C pomlčíme), stává se pro mě nutností. Můžu se do ní zachumlat při až několikahodinovém čekání na autobusové zastávce, a tak už mnohokrát zachránila můj nos od vážných omrzlin. A navíc, podle mě, je dosti fešná.

MOBILNÍ APLIKACE
Pokud mě znáte, určitě vám neunikne fakt, že se velice rychle stávám na věcech závislá. Ať už jde o jídlo, knihy, věc, činnost...
Hry moc nemusím, ani stolní, ale ty počítačové nebo mobilní, vlastně téměř vůbec. V mém mobilu moc aplikací nenajdete, pouze takové ty základní, jako instagram a pod.
S Neko atsume jsem všude vídala různé věci, které člověk nepotřebuje a přesto si je koupí, protože je to prostě hrozně roztomilé a tak to musí nutně vlastnit mluvím z vlastní zkušennosti.
Tak jsem si říkala, že bych si tu hru mohla taky stáhnout, když si pořád prohlížím ty roztomilé kočičí ručníky, hrnky, přívěsky, plyšáky a kdo ví, co ještě.

Je to takový ten typ hry, kdy vlastně ani nehrajete, jenom čekáte, až se něco stane. Prakticky to je celé o tom, že krmíte kočky, dáváte jim tam různé hračky a polštáře a čekáte, než se nějaké objeví. A kočky vám přinášejí rybky, za které kupujete další jídlo a hračky, nebo si můžete koupit rozšíření hrací plochy. A vy vlastně sbíráte ty kočky, které přicházejí, čekáte na nové druhy. A to je vše, ze začátku to je dost nuda, ale nějak mě to začalo hrozně bavit a teď své virtuální toulavé kočičí mazlíčky kontroluji každý den. (viz obrázek níže, ten sněhový králík je nejlepší)

CO JSEM DOKÁZALA ZA ROK 2015

• začala se věnovat více svému blogu, následně pro něj našla účel, přejmenovala ho a udělala z něj převážně blog s japonskými recepty
• přestala jsem se stydět sama za sebe, hlavně za veganství a za mou lásku k Japonsku a Jižní Korei
• přibrala jsem a téměř zcela jsem se zbavila výčitek z jídla
• přestala jsem se přejídat, počítat kalorie, vážit si jídlo a samu sebe
• přestala jsem myslet na jídlo (i když to tak nevypadá podle těch receptů :D ) 
• a začala jsem se konečně věnovat na plno tomu, co je opravdu důležité
• rozhodla jsem se, co chci se svým životem dělat, co chci studovat a čeho chci dosáhnout (a přemlouvat mě o tom, že se neuživím, nemá smysl)
• jsem mnohem více komunikativní, otevřená a překonávám svůj strach z nových lidí
• byla jsem na prvním k-pop koncertu (a zadarmo! ochochoo)
• naučila se stojku na hlavě
• naskytla se mi možnost jet na 3 týdny do Japonska (tak z toho snad nesejde)
• takže jsem našla pořádnou motivaci začít se sama učit japonštinu 
• nemám na sebe tak vysoké nároky, známky z některých předmětů už pro mě nejsou tak důležité, nesnažím se za každou cenu každému zavděčit a vypadat přede všemi chytře tím, že mám na vysvědčení samé 1

PŘEDSEVZETÍ NA ROK 2016

• dál se věnovat blogu a psaní receptů, začít vymýšlet více vlastních receptů
• nezapomenout na to, co vlastně od života chci
• úspěšně dokončit DofE, úspěšně vycestovat do Japonska
• naučit se celou LEDA učebnici japonštiny, pokusit se o získání certifikátu
• dokázat udělat wagashi z nerikiri v různých tvarech tak, aby to nebylo celé opatlané a neměla tam všude otisky prstů
• naučit se stojku na rukou, tj. častěji doma cvičit jógu (nějak jsem od toho v poslední době upustila)
• šetřit penězi, neutrácet za fancy a gurmánské jídlo 
• jíst zdravěji a jednodušeji, dělat si do školy pořádné svačiny
• víc háčkovat
• víc kreslit
• víc číst

Tak teda i já přeji všem vše krásné do nového roku a nesejde na tom, jestli si dáváte předsevzetí, či nikoli, všem vám přeji, ať je příští rok šťastný a plný splněných (klidně i celoživotních) snů, ať se zdají jakkoli nesplnitelné, možné je v podstatě cokoli. (Pokud se to má stát, pokud ne, tak se to nestane, ať děláte co chcete. A naopak, pokud je vaše přání také součástí vašeho osudu, stane se to úplně samo, nenásilně a nečekaně nebo jen s vaší malou pomocí. Nebo tomuto alespoň věřím já.)