メリ－クリスマス~☆ Veselé Vánoce

Letos jsem nějak nemohla chytit vánoční atmosféru a určitě nejsem jediná. Ještě jsem si ani nezvykla na podzim a najednou jsou Vánoce, jako by nic. Navíc počasí venku se ani nesnaží předstírat, že by byla zima a Vánoce. Sněžilo, to ano, abych počasí nekřivdila, ale jen pár dní, během kterých sourozenci stihli postavit obřího sněhuláka, ale to je tak všechno. Stejně tak, jako mi málem vypadly oči z důlků, když jsem jedno ráno vstala a venku závěje, tak mi málem vypadly znovu, když byl v posledních letech tak drahocenný sníh najednou pryč.
Dnes píšu článek o Vánocích, na stole cukroví, vedle mě v misce cukroví, v mém žaludku cukroví, stromek na proti mně. A venku svítí Slunce, zelená se tráva a kvetou petrklíče. Něco je tady špatně.

Ale i přes tuto nenáladu jsem si letošní Vánoce opravdu užila. Napekla jsem asi 7 druhů veganského cukroví (perníčky, linecký, vanilkové rohlíčky, kokosovo-marcipánové kuličky, sušenky s pomerančovou marmeládou, božské kaštanové pralinky Capezzoli di Venere neboli Venušiny bradavky, zimní oříškové sušenky podle Veganotic), taky svou první nekynutou štolu a rovnou plněnou domácím marcipánem a ve zdravé verzi. Cpala jsem se sladkým už 3 týdny do předu, cpala jsem se sladkým na Štědrý den a cpu se sladkým i po Štědrém dnu.
A na večeři jsem měla obalovaný celer s loupanými bramborami, kterých pak bylo ještě jednou tolik. Celý rok si pořád vařím sama a je hrozně fajn mít taky jídlo od mámy, ta prostě vaří líp než já.

Naší tradicí je pak také krájení jablka. Řekla bych, že každá rodina si alespoň jednu vánoční tradici zanechává, ať už to je lití olova, házení bačkorou, pouštění lodiček nebo právě krájení jablka.

Navíc je taky hezké, že ještě stále děláme pro mou malou sestru Ježíška, vždycky jdeme do našich pokojů a čekáme na zaznění zvonečku.

A co se týče zdobení stromečku, ten vždy zdobíme dopoledne a každý rok střídáme ozdoby-jeden rok fialové skleněné koule se stříbrnými řetězy, další rok bílé a stříbrné koule se stříbrnými řetězy a letos to vyšlo na dřevěné a slaměné ozdoby.

CO JSEM KOMU DALA?

Letos jsem moc dárků nikomu nedávala, abych se přiznala. Moc na to nejsem, ne, že bych ráda dárky nerozdávala, ale spíš nikdy nevím, co bych dotyčnému měla dát a děsím se toho, co si bude myslet, pokud by se mu dárek nelíbil... Dobře, nebudu se tu vymlouvat, prostě nemám kamarády, se kterými bych si mohla dávat dárky :D T_T. Dobře, taky kecám, nějaké kamarády mám, jsou to opravdu dobří kamarádi, hlavně bez Chi bych nedala ani ránu, ale letos jsme se všichni nějak domluvili, že si dárky dávat nebudeme, v případě Chi to bylo hlavně z finančních důvodů, máme problém na obou stranách :D . 

Proto mi zbylo obdarovat na letošní Vánoce pouze rodinu. Kromě sourozenců (protože ti si žádné dárky nezaslouží, jejich dárkem je fakt, že jsem je nezavraždila, když pokřikují po domě během mého usilovného bezvýsledného snažení o pochopení chemie...zase kecám, my si se sourozenci zatím dárky nějak nedáváme, možná to přijde, až budeme všichni starší a každý bude žít sám a nebudeme si tak lézt na nervy). Takže zbyla jen máma, táta a babi s dědou (protože druhá babi mi všechny dárky, co jí dám, hned vrací s tím, že se to pro mě hodí víc a že je na to moc stará). Jsem typický Čech, proto jsem zase dělala vše na poslední chvíli a pro tátu jsem letos žádný dárek nesehnala (snad mi to odpustí). Pro mámu jsem koupila ručně vyráběné rostlinné mýdlo s vůní pomeranč a skořice. A den před Vánoci jsem uháčkovala čelenku/věc na uši proti omrznutí, na což jsem poměrně dosti hrdá, háčkovala jsem 7 hodin čistého času, jelikož mám doma jen tenké příze, takže to šlo velice pomalu.
A taky mě napadlo, že by mohlo být dost hezké udělat díru do oříšku, dát na provázek a mít to jako přívěsek. Nakonec jsem došla k závěru, že jde o dosti divný, trapný až zoufalý dárek, takže jsem si ho radši nechala i se svým podivným smyslem pro krásno.

Babi jsem pak dala to samé mýdlo, jako mámě, a pak keramický obrázek na zeď. A dědovi, protože rád ochutnává nové věci a miluje pálivé, jsem udělala kimchi-okurkové a pak klasické ze zelí a ředkve.

CO JSEM DOSTALA JÁ?

Letos nakupování dárků pro mě probíhalo tak, že jsem si vždy našla něco na internetu, ukázala rodičům a oni vždy usoudili, jestli mi to koupí, nebo ne. A pokud svolili, tak jsem to jen zaplatila z jejich účtu a když to přišlo, tak jsem jim balík dala a rozbalila až o Vánocích, takže letos žádné překvapení nebylo. Nebo vlastně překvapení bylo, překvapily mě misky, kosmetika od Manufaktury a hlavně další peníze navíc, říkala jsem si, že už i tak toho mám dost. Ale řekla bych, že takhle je to lepší, protože si můžu opravdu vybrat, co bych chtěla a i ty věci, které se musí objednávat ze zahraničí, což rodiče neumí. 

Brož z tohoto obchodu na fleru, kde je mimo téhle brože ještě další fůra krásných šperků. Dokonce i máma si koupila náhrdelník. Já si samozřejmě musela vybrat borůvky, jako moje nejoblíbenější ovoce. V poslední době jsem si brože dost oblíbila, tahle je už má několikátá v pořadí, z nějakého důvodu je nosím raději, než náhrdelníky, pokud si tedy vůbec nějaký šperk vezmu, což se až tak často nestává.

Meruňkový, božsky vonící sprchový gel a krém na ruce do Manufaktury.

Vykrajovátka, sítko, cejchovače a HLAVNĚ mé vysněné předražené nůžky :D . Vše z tohoto obchodu. 

Další wagashi kuchařky, jedna opět od Haruko Kanezuky, ta má v sobě dokonce i DVD, což je naprosto skvělé, jelikož můžu okoukat a lépe pochopit různé techniky. Druhá wagashi kuchařka je od jakéhosi pána (jehož jméno opravdu nejsem schopná přečíst), návody jsou sice méně ilustrované a poněkud slabší a méně precizní, než v kuchařce zmíněné výše, za to má ale třikrát tolik nápadů a receptů, které jsem navíc rozděleny do kapitol podle ročních období. 

Odkazy: kuchařka od Haruko Kanezuky

druhá kuchařka

A pak deco sushi kuchařka, ta je tentokrát v angličtině, na kterou jsem čekala od července a když přišla, tak mi ji máma zabavila, že ji dostanu k Vánocům. Ty sushi motivy jsou naprosto kouzelné, najdete tam návody, jak rýži přírodně (popř. uměle) obarvit a jak sushi poskládat tak, aby vám vznikly nejrůznější motivy od květin, houby... až po slepici, králíka či auto. Tuto knížku bych určitě doporučila maminkám, protože tímto způsobem do dětí budete schopní nacpat zeleninu a rýži zábavnou formou.

A já musela jít hned zkusit vytvořit své první obrázkové sushi, samozřejmě co by to bylo jiného, než králík. Nebudu lhát, trvalo mi to hodinu, než jsem to všechno smotala a to nepočítám namáčení a vaření rýže, v tom případě by to vyšlo na 2,5 hodin. Jsem fakt ráda, že jsem před tím už jedla, rozhodně nedoporučuji motat deco sushi, pokud jste hladoví.
Recepty nejsou vegetariánské, natož veganské, ale vše se dá v pohodě nahradit buď nějakou vege náhražkou, nebo úplně něčím jiným, jde hlavně o ty návody, jak sushi poskládat :). 

Koupila jsem na Amazonu tady. 

Dále dva díly z fantasy série . Ještě vůbec netuším, o čem to vlastně je, máma někde četla, že jsou to dobré knížky, tak jsem si o ně napsala. Tak uvidíme, jsem vždy k mně neznámým fantasy knížkám dost skeptická, tak snad nezklamou, jak se to často stává. 

Jíst zvířata. Tak ta je naprosto úžasná. Všimněte si, jak si zakládám ty nejzajímavější strany :D první kniha, u které tohle dělám. Řekla bych, že je opravdu geniálně napsaná-zábavnou a čtivou formou. Je nacpaná argumenty a fakty pro a proti konzumaci masa, autor vám předkládá syrová fakta a je jen na vás, jak je zpracujete, celé to prokládá různými příběhy a historkami, dopisy a názory skutečných lidí, vtipy (často používá černý humor, což je něco pro mě :D ). Na každé straně je celá řada myšlenek, vět, metafor a symbolů k zamyšlení... 

Hodí se proto i pro lidi, kteří jsou proti vegetariánství či veganství pokud je donutíte knihu vůbec začít číst, název je nejspíš odradí a až ji dočtou, určitě vám neřeknou, že to byla špatná kniha od nějakého extrémisty. A možná se třeba nad sebou trochu zamyslí nebo dokonce třeba zkusí něco změnit.

Nabízí také dívat se na daný problém z více úhlů pohledu. Já třeba zastávala názor, že pokud je člověk schopný si zvíře sám ulovit a naporcovat, je pro mě více pochopitelné, že maso jí než ten, který si kupuje neurčité části těla zvířat v obchodě už pěkně zabalené v balíčcích nebo dokonce není ani schopný se syrového masa dotknout či se na něj jen podívat. Autor však napsal toto: ,, ...někteří se pokoušeli tuto propast překlenout tím, že si zvíře ulovili nebo naporcovali sami, jako kdyby to nějakým způsobem mohlo ospravedlnit jejich odhodlání jíst zvířata. To je ale velmi pošetilé. Když někoho zavraždíte, určitě tím dokážete, že jste schopní zabít, ale není to úplně ten nejlepší způsob, jak pochopit, proč byste to měli, anebo neměli dělat. Když si sami zabijeme zvíře, není to nic jiného než snaha zapomenout na problém tím, že předstíráme, že na něj myslíme. A to je asi ještě horší než nevědomost. Toho, kdo spí, vždycky nějak vzbudíte, ale toho, kdo jen předstírá, že spí, nevzbudí nic." 

Souhrn japonské literatury, protože už začínám hromadit materiály na přijímačky, nechci to nechávat náhodě a už mi opravdu začíná hořet za zadkem, jelikož o těchto věcech nevím vůbec nic a když jsem knížku otevřela, zatmělo se mi před očima, kolik informací na tolika stránkách je napsáno tak malým písmem. 

A nebyla bych to já, kdybych nedostala fazole a mističky. 

Nakonec jsem pak dostala ještě peníze, jak od rodičů, tak i od babiček, takže z toho vznikla dost slušná cena a já teď řeším dilema, jestli si za to koupit další keramiku, nebo si šetřit na cestu do Japonska. Nakonec jsem z toho udělala kompromis a koupila keramiku, ale snažila jsem se hodně krotit, takže (pokud poštovné a clo nepřekvapí nějakou astronomickou částkou dražší než samotné věci v balíku) jsem menší část utratila a větší část si schovala. Mým jedním z největších zlozvyků je totiž utrácení peněz, velice těžko si dokážu něco našetřit, vždycky na mě něco někde vykoukne a říkám si jé tohle bych potřebovala by se mi hodilo! a je to. Platí to jak o nádobí či nějakém gurmánském jídle či o surovinách, ale taky o knížkách které mi leží na poličce a nečtu je kvůli nedostatku volného času  , oblečení si až tak tolik nekupuji, ale občas v nějakém sekáči nebo na taobao bych si nejradši usekala ruce a peněženku zakopala kilometry hluboko do země, abych se nenechala unést.

A ještě taková zajímavost-děda dostal od tety spoustu zajímavého a netradičního jídla, jako každý rok. Tentokrát to kromě různých paštik a pod. byly i čokolády. A ne tak ledajaké. Když čokoládu, tak proč si brát s kokosem, jahodami, oříšky... když můžete míst čokoládu s HOUBAMI? Děda měl dvě, tak mi jednu dal. Díky Bohu, houby v ní cítit nebyly, vlastně byla dobrá, moc dobrá. Nejsem moc na hořkou čokoládu, takhle byla ale hořká tak akorát. A podívejte se na to složení, jenom 3 ingredience.