Uguisu mochi je asi nejoblíbenější wagashi podávané v únoru. Samozřejmě nemusí jít nutně o únorové wagashi, hodí se k celému brzkému jarnímu období, kdy ještě pořádně nic nekvete.
Uguisu je drobný japonský slavík skrývající se v křoví, má svůj specifický zpěv a hřbet má zeleno-hnědý, bříško bílé. Je to velice plachý maličký ptáček, a proto ho můžete vidět pouze brzy na jaře mezi větvemi stromů, kterým ještě nevyrazily nové listy. Často se objevuje v japonských básních haiku. Jeho zpěv, stejně jako kvetoucí květy japonské švestky ume, oznamuje přiházející jaro. Právě proto jde o wagashi podávané na čajových ceremoniích hned po hanabira mochi, švestka ume kvete v lednu a hned, jak její květy opadají, začne se objevovat uguisu.
 |
| zdroj |
Jeho zpěv
Uguisu mochi je drobná nazelenalá sladkost. Zelená barva ale není od žádného umělého barviva (které v opravdu tradičním wagashi najdete vůbec, vždy by se mělo jednat o přírodní barvu, která pak také dodává chuť, ale někdy sahám také po umělých barvivech, když konkrétní surovinu na obarvení nemůžu sehnat, nebo je barva málo výrazná). Není ani od zeleného čaje matcha, jak by se někdo mohl myslet. Je od zeleného kinako. Pokud můj blog sledujete, slovo kinako se tu objevuje častokrát, jde o jednu z mé nejoblíbenější suroviny-pražená sojová mouka, která má skvělou chuť, takovou oříškovou, ale určitě ne sojovou. Zelené kinako je vlastně to samé, sojové boby ale nejsou pražené, jsou použity ještě nezralé zelené, a tak i výsledná mouka je pěkně zelená, ale zase ne úplně zářivě, má spíš olivovou barvu, takže se skvěle hodí k barvě uguisu.
Těsto kolem není úplně obyčejné mochi, do kterého se zabaluje daifuku, ale gyuhi mochi, což je velice sladké mochi těsto, do které je přidáno cukru mnohem více, než obvykle, takže je velice měkké a má trošku jinou strukturu.
Tohle wagashi je opravdu moc kouzelné. Když ho držíte v ruce, máte pocit, že opravdu držíte malého ptáčka-je hebké, měkké, malé, a když je ještě teplé, přidává to ještě více reálnější pocit.
SUROVINY:
na 10 ks
- 50g shiratamako (puckované mouky ze sladké kulatozrnné rýže)
- 100ml vody
- 100g johakutó/bílého cukru
- 10g mizuame/kukuřičného sirupu
- 250g tsubuan (anko s kousky, recept na domácí tady)
- ao kinako (mouka ze zelených sojových bobů)
Tsubuan rozdělte na 10 stejných kuliček, každá by měla mít 25g.
Smíchejte shiratamako s vodou tak, abyste se zbavili všech pucků. Přidejte cukr a znovu pečlivě promíchejte. Vznikne tekuté těsto, které dejte do mikrovlnky a ohřívejte 2 minuty na 700W, vyndejte misku a promíchejte a ohřívejte ještě další 1 minutu. Do horkého těsta přidejte mizuame a pečlivě promíchejte, vznikne lepivé, tahavé a průhledné těsto.
Pracovní plochu si posypte zeleným kinako a horké na něj vyklopte. Pracujte rychle, snažte se vše dokončit, dokud je těsto ještě teplé, protože jak chladne, tak přestává lepit, ztrácí elastičnost a špatně se s ním pracuje. Povrch těsta také posypte troškou kinako, zelené kinako používejte jako médium, které zabraňuje těstu se lepit. Těsto rozdělte na 10 stejných dílů, pak vždy jeden trochu rozplácněte, vložte si jej do dlaně, doprostřed dejte jednu tsubuan kuličku a těstem ji obalte (snad vám troch pomůžou fotky postupu níže). Pečlivě těsto uzavřete, upravte tvar sladkosti tak, aby měla podlouhlý tvar se dvěma špičatějšími konci.
Posypte zeleným kinako hotové sladkosti a servírujte s japonským čajem, nejlépe se zeleným čajem matcha.
Snězte ještě týž den, kdy sladkost byla vytvořena, pokud ji plánujete sníst až za pár hodin, přikryjte je potravinářskou fólií, aby neoschly.
Žádné komentáře:
Okomentovat