Podzim je mé nejoblíbenější roční období, nejvíce pak asi listopad, protože je to měsíc, kdy je prostě to pravé podzimní počasí a podzimní nálada, ať už ta pochmurná, nebo veselá barevná. Nesnáším horko i zimu, nejpříjemnější mi je teplota něco mezi, podzimní teplota, kdy je chladno tak akorát, abych mohla nosit své tlusté svetry, punčocháče, šály a vrstvit oblečení na sebe, ale také je teplo tak akorát, aby mi neumrzaly prsty na rukou a nos při čekání na autobus.
Navíc všechno to podzimní jídlo, jako sušené ovoce, jablka, skořice, sušenky, kakao, teplé čaje, horké polévky, oříšky, kaštany, ovesné kaše..., všechny ty krásné barvy v přírodě, padající listy, déšť, mlha a depresivní počasí střídající se s veselým, pozitivním a prosluněným počasím. V této době je navíc vše kolem tak fotogenické, že kdykoli vyjdu ven, beru s sebou foťák.
Navíc, tento měsíc bych nazvala asi jako měsícem splněných přání a obrovských šoků, každý byl větší, než ten druhý.
Tato tradiční japonská sladkost se jí na podzim nebo na jaře, kdy se konají svátky kolem letní či zimní rovnodennosti. Koná se sedmidenní budhistický svátek Higan, kdy se na podzim podává ohagi (název je odvozený podle druhu jetelu hagi, který zrovna v kvete v tomto čase) a na jaře botamochi (podle pivoňky botan).
Do minulého článku, pokud jste si ho ještě neprohlídli, jsem dala čistě jen fotky, bez textu, aby se nekazil celkový dojem. Proto píšu ještě jeden článek, kde se více rozepíšu, podělím se s Vámi o své zážitky a hlavně o to, co jsem jedla a koupila, protože to je přeci to nejdůležitější a nejzajímavější :D.
Tsukimi 月見 (někdy také Otsukimi お月見), v překladu sledování či pozorování měsíce, je velice stará japonská tradice pocházející z Jōmon období (1000-300 př.n.l.), připadající na den prvního podzimního úplňku. Jelikož se datum řídí podle lunárního kalendáře, datum konání je každý rok jiný. Letos je Tsukimi 27.9., na této japonské stránce můžete sledovat, kdy bude další tsukimi. (Příští rok se bude konat 15.9. )
Skvělý letní dezert (ano, vím, že už není léto, ale nějak jsem zapomněla se s vámi o tenhle recept podělit :D ), který si můžete obměňovat podle chutí jak se vám zachce.
Základ tvoří želé kanten, tedy kostičky želé z agaru a vody, dále anko (sladká pasta z azuki fazolí), mochi (sladké lepkavé koláčky z rýžové mouky) a pak různé ovoce nebo zmrzlina. Nejčastěji se pak vše zalije štědrou dávkou kuromitsu sirupem.
Dashi, nebo-li vývar z mořské řasy kombu, často s katsuoboshi (sušené vločky z tuňáka pruhovaného) a sardinek, někdy i z hub shiitake a dalších věcí. Často stačí sušené ingredience pouze namočit ve vodě, někdy se ale nechává projít varem, podle toho, co se použilo (proto bych dashi neměla nazývat vývarem, jenže jak jinak to nazvat :D ). Všechny tyto přísady přirozeně obsahují glutamáty, proto se dashi v japonské kuchyni používá nejen do polévek, ale i do nespočetného množství dalších jídel pro vytvoření chuti umami.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)