Ičigo daifuku / Ichigo daifuku いちご大福




Představuji vám své úplně nejoblíbenější wagaši, japonskou sladkost, ičigo daifku, neboli jahodové daifuku. Nebo ještě přesněji - jahoda obalená ve sladké jemné fazolové pastě a to celé je ještě zabalené v měkkém, tahavém rýžovém těstu.

Vsadím se, že o této japonské sladkosti jste už slyšeli, nebo jste ji minimálně někde viděli na obrázku. Je to poměrně mladá sladkost, ale těší se obrovské popularitě. Kromě toho, že se v Japonsku konzumuje opravdu hodně jahod a jídla s jahodovou příchutí, tak ičigo daifuku je oblíbené také kvůli tomu, že všechny 3 vrstvy - kyselá jahoda, sladké anko, měkké moči - jsou naprosto dokonale dohromady.

(Tohle ičigo daifuku jsem dělala u kamarádky. Ta jak jednou vyslovila myšlenku, že vypadají jako prsa, tak se už toho obrazu nemůžu zbavit a tuhle sladkost už nevidím tak, jako jsem ji viděla předtím :D . To měkké těsto kolem tomu moc nepomáhá.)





SUROVINY
na 10 ks

  • 140g močiko (sladká jemná mouka z kulatozrnné rýže)
  • 120ml vody
  • 35g širatamako (sladká hrubá mouka z kulatozrnné rýže)
  • 70ml vody
  • 15g bílého cukru
  • 250g anko (široan nebo košian, recept na domácí tady a nebo tady)
  • 10 ks jahod
  • bramborový škrob
POSTUP

Nejprve si připravte jahody. Ty pečlivě očistěte, osušte a odstraňte z nich stopku. Anko rozdělte na 10 stejných částí a každou jahodu jím obalte, ale dejte pozor, abyste nezapomněli nechat špičky jahod volné, aby pak byly vidět přes rýžové těsto a výsledná sladkost vypadala jako prsa vypadala hezky.

V jedné misce smíchejte močiko s 120 ml vody tak, abyste v těstu neměli žádné pucky. V druhé misce smíchejte širatmako s 70 ml vody také tak, abyste se z bavili všech pucků. Pak směsi v jedné misce smíchejte dohromady, přimíchejte cukr tak, aby se úplně rozpustil a dejte tuto misku do mikrovlnné trouby a ohřívejte na výkon 700W po dobu 1 minuty, zamíchejte, pak ohřívejte 2 minuty, zamíchejte a nakonec ohřívejte ještě 1 minutu a opět pečlivě promíchejte, vznikne trošku průhledné a hodně tahavé a lepivé těsto.
To vyklopte na pracovní plotu poprášenou bramborovým škrobem. Těsto bramborovým škrobem poprašte z svrchu a rozdělte jej na 10 přibližně stejných dílů. Pracujte velmi rychle, dokud je těsto ještě horké, protože jak chladne, tak se s ním i hůř a hůř pracuje a je méně elastické. Bramborovým škrobem si pomáhejte, aby se těsto nelepilo ke všemu kolem.
Vezměte jeden díl do dlaně, udělejte z něj trochu placku, doprostřed dejte špičkou dolů jednu jahodu a tu těstem obalte. Chce to trochu cvik, ale určitě s každou jahodou vám to půjde lépe a lépe.

Pak už jenom z každého daifuku oprašte přebytečný bramborový škrob a ihned servírujte s kvalitním japonským zeleným čajem.

Pokud je nebudete jíst hned, ale až třeba za pár hodin, přikryjte je potravinářskou fólií (aby neoschly, moči totiž velmi rychle a snadno osychá) a skladujte je maximálně jeden až dva dny na chladném, tmavém a suchém místě (ne ale v lednici).


6 komentářů:

  1. Právě přemýšlím, že bych zkusila domácí daifuku, protože na této dobrotě začínám být závislá! Ale nějak nevím, kde v ČR sehnat mochiko mouku - mohu poprosit o radu? Shiratamako jsem asi našla a pastu z fazolí pravděpodobně udělám domácí, protože ji taky nějak nemůžu najít :D Děkuju moc za radu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvou závislost na daifuku s tebou sdílím :D . Nejlepší na daifuku je, že do něj může člověk dát spoustu různých věcí a v různých podobách, nejbizarnější, co jsem zatím udělala, bylo s cherry rajčátkem :D . To jsem teda neochutnala, vzal si ho táta a prý se to jíst dá :D ale přijde mi to nějaký podezřelý :D .

      Mochiko se shání hodně špatně, já zatím našla jedinou možnost a to je si pro ní dojet do Japonska (a modlit se, ať na letišti neprohledávají kufry) a nebo si najít v Japonsku kámoše, který ji pošle balíkem. Obě tyhle varianty jsou trochu stresující, protože člověk nikdy neví, na jakého celníka zrovna narazí, proto chci zkusit kontaktovat nějaký obchod s japonskými potravinami, buď v Česku nebo v zahraničí, jestli by náhodou nebyli ochotní rozšířit sortiment jak o mochiko, tak i joushinko, wasanbon a warabi...
      Takže pokud nemáš žádnou takovou možnost, tak je možné mochiko nahradit pomocí shiratamako, jen to bude trochu míň dobré a taky množství vody se trochu změní, těžko říct jestli jí bude méně nebo více, těsto by mělo být tekuté, ale zase ne moc, trochu jako herkules nebo krupičná kaše... :D (trochu divná přirovnání)

      S těma surovinama je to fakt katastrofální až k pláči :( a když už něco najdu, tak je to odporně předražené a ještě nekvalitní.

      Vymazat
    2. A fazolová pasta je domácí vždycky nejlepší volba, kupovaná je oproti ní opravdu něco hnusného, jen to zabere docela dost času a taky to chce cvik :/

      Vymazat
    3. Děkuju moc za rady! Jinak pokud plánuješ kontaktovat nějaký obchod v ČR (nebo i v zahraničí), určitě se k tobě ráda připojím - celkově by bylo super, kdyby se sortiment japonských surovin rozšířil. Takže určitě dej vědět, pokud nás bude víc, mohlo by to zabrat o trochu víc :)

      A na daifuku asi tedy zatím zkusím shiratamako. Případně možná vyzkouším dango kuličky :)

      Vymazat
  2. Tak jsem se dnes vyburcovala a zkusila Shiratama Dango podle tvého receptu (i když pravda, trochu jsem podváděla se špejličkama ... :D). Díky moc za podrobný postup :)

    http://www.tastytalkings.com/2016/07/shiratama-dango.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé moc děkuju, to jsem ráda, že se povedlo! :) Tak ono je jedno, jestli se to na tu špejli napíchne nebo ne :D Člověk si to může udělat jak chce, záleží na tom, co mu chutná ;)

      Vymazat