Solené sakurové květy/Sakura no hana no shiozuke/桜の花塩漬け


Je jaro no nekecej a všechno krásně kvete.
Včetně stromu sakury, který má podle mě spolu ještě s trnkou ty nejkrásnější květy, jaký strom může mít. Jednu máme před školou-je teď nádherně rozkvetlá, celá jemně růžová a nejhezčí je podívaná, když zafouká vítr a nese s sebou okvětní lístky.
Možná právě proto je tak v Japonsku oblíbená.
Když tam totiž začnou sakury rozkvétat, kromě toho, že se pod nimi lidé scházejí, aby je mohli obdivovat, se také v tomto období dělají nejrůznější dobroty se sakurou. Od tradičních wagashi (sladkosti podávané při čajovém obřadu) až po zmrzlinu, dortíky, sušenky, čokolády, frappé... a také slané věci-onigiri (rýžové koule), chléb...



Já když viděla všechny ty krásné věci, které lze ze sakury udělat, prostě jsem se musela pustit do asi té nejzákladnější úpravy sakury, od které se pak všechno odvíjí.
Jedná se o květy sakury naložené v octu a soli.
Zní to dost zvláštně, že.
Upřímně jsem se toho dost bála-na květy v kuchyni jsem si zvykla, ale slané květy většinou ve sladké kuchyni? Vždyť vlastně ani nevím, jak to má chutnat (i když kdysi jsem měla matcha sakurovou KitKat a byla úžasná) a co když něco pokazím?
A hlavně-kde vezmu rozkvetlou sakuru?!




Ale jelikož je to v Japonsku tak oblíbené, obava z chuti mě brzy přešla, protože jediné japonské jídlo, co jsem zatím ochutnala a nemohla jsem ho pozřít, bylo pouze nattō. 
Se sháněním sakury to bylo už horší.
Nejdřív mě napadlo-proč si přidělávat práci, vždyť to můžu objednat odtud nebo z Česka odtud. Jenže má momentální finanční krize a můj selský rozum mě dovedly k závěru, že přeci nebudu dávat peníze za něco, co můžu mít úplně zadarmo.
Jenomže já nemám doma na zahradě ani nikde jinde poblíž v čistém prostředí sakuru. Tak jsem se uchýlila k dosti trapnému činu-při cestě k babi projíždíme s rodiči autem přes Plzeň a tu dobu zrovna začínala kvést sakura před mou školou. Tak jsem tedy po dlouhém přemlouvání přesvědčila tátu, aby mi tam zastavil a dokonce mi pomohl :D . Vzali jsme štafle, košíky a pár květů jsme si půjčili. Ani nevíte, jak jsem se klepala, aby náhodou nevykoukl náš cholerický vrátný nebo nešel kolem nějaký aktivní občan. Naštěstí se ani jeden scénář nekonal a já vesele odešla s košíky plnými mého růžového štěstí obtěžkaného plzeňským olovem. 
Protože květy by se neměly omývat, aby si zachovaly své aroma, nenapodobujte můj čin a na sakuru si dojděte někam, kde je čistý vzduch!





A nastávala poslední fáze-najít vhodný recept a postup, podle kterého to vlastně celé připravit. 
Přečetla jsem nesčetné množství receptů. Některé byly strašně složité, podle původních postupů, zdlouhavé, plné surovin, které bych ještě týž den prostě nesehnala (jako třeba shiro ume-su, což je bílý ocet ze švestiček ume-mám doma totiž pouze červený).
Nakonec jsem nenašla ani jeden recept, který by mi vyhovoval a uznala jsem, že internet prostě zklamal. 
Tak jsem se vrátila ke starým dobrým knihám a řídila se podle receptu z knihy Květinová kuchařka od Jany Vlkové.

Fakt jsem se bála, jak to dopadne a ještě víc jsem se obávala, aby to moc nezapáchalo octem a máma to nevyhodila z domu i se mnou.
K mému velkému překvapení to nesmrdělo ani trochu, dokonce bych řekla, že to spíše vonělo. Tak hezky sladce a květinově, že při sušení v troubě se mě táta ptal, co to peču za buchtu.
K mé veliké úlevě to dopadlo tak, jak má a až naložím k tomu ještě listy, pustím se do pečení a vaření se sakurou.

Ani radši vaše solené květy nezkoušejte ochutnávat jen tak samotné, aby vás náhodou nenapadlo to celé v záchvatu nechutenství vyhodit do koše :D . (Já to totiž udělala a samotné se to OPRAVDU nedá jíst.)
Ale lze z nich udělat například sakura-cha, tedy sakurový čaj. Stačí z jednoho či dvou květů odstranit většinu soli a přelít přes ně horkou vodu. Květy se rozevřou (proto je vhodné použít květy z plnokvětové sakury) a čaj je květinový a slaný.
Upřímně-sice krásné na pohled a vůni, ale asi to nebude můj šálek čaje :D .


Jako bonus je na téhle stránce plno inspirace, co vše lze ze sakury vykouzlit :).

SUROVINY:
výsledné množství asi 1 sklenice od marmelády

  • 100g sakurových květů (neomytých, z čistého prostředí, natrhané těsně před rozkvětem-okvětní lístky by totiž opadaly)
  • 1 lžíce jablečného octa
  • 3 lžíce soli bez jódu (aby květy časem nevybledly)+ještě 2 lžíce
POSTUP:
Sakurové květy přeberte a zbavte je brouků. Dejte je do velké mísy, přidejte 1 lžíci octa a 3 lžíce soli, jemně promíchejte a do mísy vložte další mísu, která do ní akorát pasuje. Tu pak zatižte (mně se osvědčily konzervy) a dejte do lednice nebo na chladné a tmavé místo.
Za 3 dny vymačkejte opatrně přebytečnou tekutinu z květů a zasypte už jen jednou lžící soli.
Za další 3 dny opět vymačkejte přebytečnou tekutinu a zasypte jednou lžící soli.
Po dalších 3 dnech květy už nebudou uvolňovat skoro žádnou tekutinu a je tedy čas je usušit. Květy opatrně rozložte na pečícím papírem vyložený plech a nechte je úplně vysušit v troubě nebo v sušičce na maximální teplotě 50°C. Mně to trvalo asi 3 hodiny.
Nakonec květy dejte do dobře těsnící nádoby a můžete květy skladovat více jak rok na chladném a hlavně temném místě.

5 komentářů:

  1. Tak to by mě oprvadu nenapadlo, že by to mohlo být jedlé! :) ale nasbírat si je jen tak do sklenice.. to by se mi líbilo!:) ale chudák strom. celý ho oškubat :D:D

    K mému komentáři (o jídelníčku). Tak to se nebojím :) Když cvičím, tak mám ještě větší hlad :D ale ted jsem se zase více rozjedla:) navíc tělo si fakt řekne:D třeba dnes jsem měla na snídani crosan, tvaroh (asi půlku) a trochu jogurtu, kousek manga a trochu uřechů a prostě mi to nestačilo, tak jsem jetě snědla 1/2 jablka a asi 15-20 g máslíčka :D:)
    Ještě je stále beru :( sice jen 1/2, ale stejně.. Tak mě to taky vadí, ale vysadit je nemůžu, že.
    Já to taky stále řeším a myslím, že to pořád řešit budu.. Holt je v nás. Navíc, když stále přibírám:/ fakt si poslední dobou přijdu jako velryba :/ ani sukne nenosím, protože mi z ní lezou ty nohy.. jsem hrozná, ale prostě přijdu si tlustá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. promin za chyby v komentáři, hrozně se mi sekal net, tak jsem si to po sobě nemohla vůbec přečíst..

      Vymazat
  2. Komentář u druhého článku: Já většinou snídám ovesnou kaši, takže na vločky pak už chut nemám.. Mám to odzkoušeno, že když si ráno nedám kaši, mugcake, nebo lívance, tak mám prostě hlad a chutě! takže po dnešku vím, že nic jiného snídat nelze :D Jé, takový bufet by se mi taky líbil :) škoda, že mi nic takového nemáme :/

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. Jasně :) jenom radši ne samotné :D

      Vymazat