Březen 2016



Možná jste si všimli, že článek shrnující únor se tu neobjevil.
Důvod je prostý-zase jsem neměla čas, že jsem si ani pár minut nenašla na psaní nějakého receptu, natož nějaký povídací článek. Domů jezdím pouze se vyspat, případně najíst a jinak jsem celý den někde v Plzni a řeším miliony a miliony věcí ohledně naší expedice do Himalájí. Typickým dnem by mohl být třeba tento pátek-škola sice výjimečně do 13:35, ovšem v 15:30 je schůzka se členy expedice, takže nemá cenu domů jezdit na 10 minut, čas čekání si krátím v knihovně s mým oblíbeným karamelovým latté. A hned po schůzce mě čeká slam poetry (který byl mimochodem skvělý!), takže jsem se domů dostala o půlnoci. O mém spánkovém deficitu skvěle vypovídá i velice traumatizující zajížďka autobusem hodinu od místa, kde jsem měla původně vystoupit. Určitě nejsem jediná, kdo si v autobuse chvilku pospí, ale ještě se mi nestalo, že bych spala tak tvrdě, že bych se po dobu hodiny a půl ani jednou nevzbudila. Až tedy na konečné jsem v šoku vylítla z autobusu, hledajíc nějakou ceduli, ze které bych se dozvěděla, kde to vlastně jsem. A co je horší-měla jsem opatrovat mraky z kartonu, které vyrobila členka našeho expedičního týmu, která mi je ještě předávala se slovy, jakou jí to dalo práci. No a samozřejmě, že jsem je v tom autobusu nechala a už se mi je nepodařilo sehnat nazpátek.

Minulý a tenhle týden byly vůbec nejhorší, postupně by už ale snad tenhle chaos kolem toho shánění sponzorů a vytváření propagačních materiálů a já nevím, co ještě, měl pomalu ustupovat. Ve čtvrtek mě ještě příští týden čeká ústní zkouška z němčiny a jak znám svou paměť, jaksi nestíhám se těch 5 minut ústního projevu naučit. (Dělám DSD I, jo, tu primitivní zkoušku a už počítám s tím, že ji nezvládnu, ale taky co bych chtěla, když se němčině vůbec nevěnuji, vlastně jsem se tam přihlásila jenom proto, že to máme zdarma :D. Viz písemná zkouška minulý měsíc, pro jejíž poslechovou část hören verstehen navrhuji přesnější název hören nicht verstehen.)

Budu krotit, aby z tohohle článku nevznikl jeden obří soupis věcí, se kterými jsem nespokojená, které mě štvou, navíc je tu stejně fůra lidí, kteří na tom jsou ještě hůř.
A hlavně-už je tu konečně jaro, kytky začínají kvést, hlavně mé oblíbené fialky :3 ♥ takže už nebudu muset zdobit fotografie jídla jedovatými kytkami. Při čekání na autobus mi nemrznou ruce, takže si můžu číst, začíná kvést sakura před naší školou (takže pan vrátný bude mít jistě radost, pokud mě uvidí, jak ji tam zase škubu)...

JÍDLO
Jak jsem v mém sebelítostném úvodu psala, většinu dne momentálně trávím v Plzni. Přes den samozřejmě vyhládne, takže většinou pendluji mezi CrossCafé-Slunečnice-knihovna-Slunečnice-knihovna-CrossCafé-knihovna. Takže kdybyste mě někdy hledali, jistě mě najdete v jednom z těchto tří míst. Někdy ale zkusím změnu a ráda podpořím malé právě otevřené podniky, přeci jen ve Slunečnici to je občas docela ruleta-buď dostanete nějaký hrozný předražený blaf, nebo zase naopak vynikající jídlo (stále nechápu ten chuťový rozdíl mezi pečenými bramborami s kari kořením a dnešním super seitanem na pivě s rýží-mimochodem rýže je jedna z věcí, kterou tam mají vždycky celkem super, a to jsem HODNĚ náročná, když jde o rýži).
Abych se vrátila k tématu-ráda tedy chodím do nových a zajímavých podniků. V poslední době mi totiž připadá, že v Plzni přibývá vitariánských, nebo alespoň veganských a dalších jiných zajímavých kaváren/bufetů/restaurací, jako hub po dešti.

Tenhle měsíc jsem navštívila rovnou dvě-nově otevřenou Vitarku a kavárnu Perfect World.

Začnu s kavárnou Perfect World-je to podnik se skvělou myšlenkou, zaplatíte totiž tolik, kolik chcete a myslím, že část toho jde pak na charitu. Na jejich stránkách mají ještě kalendář dortíků, občas se tam objeví i nějaký veganský, já mimochodem měla jablečný se skořicí a byl fakt dokonalý, na stránkách mají i na něj recept, takže si ho musím udělat taky doma aby byl celý jenom pro mě. Kávu dělají do obrovských hrnků a čaj do ještě větších, tipuji to bez přehánění na litr. Navíc tam mají hrozně fajn pohovky a chodíte tam bez bot, jenom v ponožkách, takže pro mě velice pohodlný způsob trávení odpoledne.

Vitarka je úplně nový bufet, otevřeli asi před měsícem. Podle názvu už lze poznat, že jde o vitariánský bufet, takže by tam nemělo být žádné jídlo upravované při teplotě nad 42°C. Byla jsem tam zatím jen jednou, ale obsluha byla strašně milá, dokonce jsem dostala ananasový dortík zdarma! I když je pravda, že jsem jim tam udělala docela tržbu :D . Kamarádka si dala hráškovou polívku, která byla asi úplně nejlepší věc, co jsme si tam daly. Já měla salát s nějakým zeleninovým karbanátkem a semínkovými chlebíky. Ty chlebíky jsem si musela ještě koupit domů, protože byly fakt skvělý. A pak kakaový banánový koláč, který byl také dost chutný. Celou dobu jsem tam pokukovala po těch jejich palačinkách s jahodami, takže jsem pak prostě už neodolala a musela jsem si koupit i tu.
Jak už to u vitariánského jídla bývá, je to dosti dražší, ale určitě to za to stálo, všechno bylo moc dobré a stále rozšiřují nabídku, takže tam zase někdy zajdu, až budu mít tedy nějaké peníze navíc.




PITÍ
Černý sezam mám moc ráda, protože chutná jako kombinace dvou mých oblíbených semínek-sezam a mák.
Takže mě napadlo zamíchat si černé tahini do sojového mléka s trochou javorového sirupu a vznikl z toho fakt moc dobrý nápoj. Budu si ho muset začít dělat častěji a nějak vytunit, pak sem dám recept. Prakticky stačí jen hrnek sojového mléka smíchat se 2 velkými lžičkami černého tahini, přivést za stálého míchání k varu a vařit tak dlouho, dokud mléko nezmění barvu na černou/šedou/tmavě šedo modrou...no prostě nejdřív je bílé s černými tečkami a pak změní svou barvu na tmavší a výraznější. Pak už jen osladit javorovým sirupem dle chuti, já používám asi jednu lžíci.



KNIHA
No dobře, tuhle knihu jsem ještě nepřečetla, ale rozečetla jsem ji a mohla bych ji mít brzy i dočtenou, protože je dost tenká a dobře se čte.
Téměř svůj volný čas teď totiž věnuji přípravě na vysokou a tak jsem při hledání na internetu nějaké japonské literatury, která by se mi mohla hodit, dostala menší záchvat, jehož výsledkem byla plná taška asi 15 knih, se kterými jsem odcházela z knihovny. Netuším, co jsem si myslela, když výpůjční doba je pouhý jeden měsíc :D . Nakonec mi zbyla jenom jedna knížka, kterou jsem si rozečetla a půjčila jsem si ji znovu, usoudila jsem totiž, že bude přeci jen lepší to všechno číst postupně.



ANIME
Mushishi je jedno z mých nejoblíbenějších anime vůbec. Nevím, jestli jsem se tu o něm už zmiňovala, ale v rychlosti jde o anime založené na obrovské představivosti dělané povídkovou formou, každý díl má jiný příběh a řeší se jiná zápletka, díly spojuje pouze charismatická hlavní postava. Nevím, jestli je inspirované přímo japonskou mytologií, každopádně tak působí, proto se mi tak moc líbí. Je mi jasné, že je nabité fůrou různých symbolů a filosofických myšlenek, kterým jsem tedy moc nerozuměla, abych se přiznala, přeci jen toho o Japonsku zrovna moc nevím, takže budu muset Mushishi ještě s odstupem času několikrát shlédnout, abych z toho byla schopna víc pochopit. Navíc má příjemnou, klidnou atmosféru obohacenou o občasné humorné situace a působí dosti harmonicky. Nejedná se tedy o klasické dnešní moderní anime, která jsou na jedno brdo a kde vám fanservis vám téměř teče z obrazovky. Tudíž se spíš hodí do nějakého pochmurného, deštivého podvečera. 
Naposledy jsem viděla Mushishi Zoku Shou, čili druhou sérii, takže je grafika oproti té první značně lepší a na kvalitě příběhu to překvapivě neubralo, jak to u jiných anime často bývá. 




HUDBA




KOSMETIKA
Mám hrozně ráda barevné kontaktní čočky, i když je jejich nasazování hrozný boj a nosím je velmi výjimečně, protože na normální nošení se hodí málokdy a nerada na sebe strhávám pozornost. I když si zase říkám, proč by ne, vždyť by to mělo být ostatním jedno, co si dávám do očí ( :D to zní divně) a pokud by to byly nějaké přírodnější barvy a tvary, tak by to nemuselo ani ve škole rušit učitele a nemusela bych si koledovat o zkoušení. 
Ale tyhle čočky s krajkovým okrajem jsou opravdu skvělé, mám je moc ráda a jako jedny z mála mi i dobře splývají s mou přírodní barvou očí. (Vlastně ani nevím, proč mám ty čočky ráda, když se mi líbí i má přírodní barva očí a jsem s nimi spokojená, asi proto, že díky nim mi oči víc vyniknou a mám je výraznější.) 
Koupila jsem je tady.


A jakkoli se moc nemaluji, bez linek na oči nedám ani ránu. Vlastně pokud nedělám nějaký cosplay nebo vyloženě nemám náladu nebo není nutnost se nějak namalovat, používám jenom linky, stíny a řasenku, takže ráno v koupelně trávím maximálně pět minut. Ne, že by mě nebavilo si hrát s makeupem, ale já si prostě raději přispím, než si patlat na obličej bb cream a pudry. 
Tyhle hnědé linky od Alvedre používám téměř každý den, mají moc pěknou barvu a vypadají přírodněji, než černé. 




KRESBA
Důvodem, proč moc nepublikuji své kresby nebo další výtvory je ten, že prostě žádné nemám. Když už totiž mám nějaký čas na kreslení, tak po pár dnech onu kresbu vyhodím, protože s časovým odstupem vidím více a více chyb a nejsem s tím vůbec spokojená.
Jelikož ale v programu DofE potřebuji nějak dokázat, že se kresbě věnuji, musím se přemoct a nějaký ten obrázek si prostě nechat. 






VÝLET
O velikonočních prázdninách jsem byla na cvičné expedici v Českém lese, kde jsem mimo jiné taky k mému zklamání zjistila, že jako obvykle budu zase já ten nejslabší článek týmu, že moje fyzička značně upadla a tak trochu jsem uvnitř sebe řešila, proč jsem se tam vlastně hlásila, proč to vlastně dělám, že jsem si mohla expedici odbýt během pár dní někde v Čechách a mohla bych být toho všeho ušetřena. Takže zatímco ostatní si budou zkoušet vydržet dva měsíce bez masa (v čem já mám už praxi :D ), já se budu mučit běháním a pokoušet se tam zvýšit mou výdrž. Pro lidi, kteří běhají často, se běh stane zábavou, jenže já neběhám, neumím to, vždycky se domů po 3 km doplazím s jazykem na zemi a celý den pak popadám dech, proto to označení běhu jako mučení. Další věcí, která mě nemile překvapila byl fakt, že mi při -3°C nestačí ani spacák do -30°C, takže v Himalájích nejspíš umrznu.

Jinak nám můžete dát like tady na facebookové stránce, pan učitel na lajcích dost lpí a pořád nám cpe, ať to sdílíme. Tak udělejte panu učiteli radost :D .


























NOVINKY
Před nějakými těmi týdny mě začala Ely učit japonsky. Za prvé nevím, co jsem si to myslela, že bych se dokázala nějak obstojně naučit japonsky sama. Už jenom fakt, že jsem se během 14 dní s Ely toho naučila víc, než co jsem zvládla sama za několik měsíců, mluví asi za vše. Za druhé je skvělá učitelka, fakt si toho z hodin spoustu pamatuji, hrozně mě to baví a necítím se ve stresu. ...nevím, jestli bude mít zrovna radost, že tu dělám reklamu, aby se k ní nezačali hrnout potenciální žáci po davech, když toho má asi taky až nad hlavu :D.

Pod tlakem mnoha proseb na instagramu pro překlad mých receptů jsem nakonec svolila, že od začátku dubna začnu svoje další recepty překládat do angličtiny a pár mých minulých také přeložím. Jelikož je moje angličtina dosti příšerná, co se týče psaní a ústního projevu, prosím o toleranci a případné opravy v komentářích, tohle je důvod, proč jsem překládat nejdřív nechtěla, protože bych musela s každým receptem otravovat mou jazykově zdatnou spolužačku a to se mi úplně nechce. 





6 komentářů:

  1. Wow, takovych veci stihas? To mas muj obdiv, to ja bych uz se davno zblaznila jak bych nevedela co driv.
    Drzim ti palce s Japonstinou, ja jsem taky samouk a zacinala jsem od znova uz nekolikrat, ale ted se docela drzim, i kdyz dru hlavne znaky a na gramatiku mi cas moc nezbyva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nestíhám :D . Nestíhám to ani s 5 hodinami spánku denně, pořád se uklidňuji, že to už brzo přejde, tak snad. I když zase když se mi uvolní nějaké místo a najednou mám víc volného času, než jsem zvyklá, tak vůbec nevím, jak s ním pořídit a zase se někam upíšu, abych ten čas zaplácla a mohla si stěžovat, že nestíhám :D .
      Já už ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem se učila hiraganu a katakanu :D . Vždycky jsem s tím začala a taky skončila a všechno zapomněla. Taky držím palce :) .

      Vymazat
  2. Já ti nevím, jak tak náročný program můžeš vydržet, já bych v takovém tempu asi po několika dnech dojela na syndrom vyhoření! :D Jsi obdivuhodný člověk, opravdu. A teď se ze článku dozvím, že jsi nejen tak aktivní a učenlivá a šikovná v kuchyni a dobře fotíš... ty očividně i krásně maluješ! Osobo, mám z tebe komplex méněcennosti! :D

    A hrozně moc děkuju za takovou chválu, vůbec ani nevím, jak zareagovat nebo jak dost dobře popsat, jak moc mě to potěšilo <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Optimismem, že to za pár dní bude lepší :D (i když většinou není). Střídají se mi takhle období-jednou nedělám vůbec nic a poflakuju se u počítače, pak toho mám zase strašně moc. Ono je to teď zapříčiněné hlavně tím programem DofE, mám na starosti blog a pan učitel je dost náročný, vytvořila jsem celkem 5 různých blogů různými způsoby na různých stránkách, každý mi trval 6-8 hodin, nakonec jsem zase skončila na bloggeru a když jsem ten poslední posílala ke zkritizování, tak už to nebylo ve smyslu ,,nepoužitelné, nezaujme, smazat, odchylky od větné skladby (či co)..." , jen že tam chybí chatovací box, takže buď byl už v tu jednu ráno unavený, nebo se mu to líbilo, nebo se nade mnou slitoval, tipuji to vysokou pravděpodobností na tu únavu. Smutný je, že je ten blog mnohem hezčí, než tenhle můj :D .
      Ale moc děkuju za všechny ty lichotky, to člověku hned dodá další energii, kterou teď dost potřebuju :)

      Vymazat
  3. Milá dívko, jsem na dovolené se svým mužem v Japonsku a přes googlovaní z čeho že jsou skvostné Nama-yatsuhashi jsem se dostala až sem. Nesmírný obdiv k vašemu všemu co vytváříte a zde prezentujete s takovou pokorou. Držím palce, tak mladá..je mi o 20 víc a zahanbeně žasnu nad tím jak jste šikovná..LD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Vám děkuji, ani nevíte, jakou radost mi Váš komentář udělal! Vždycky mě takové věci opět namotivují :)

      Vymazat